Nabitý víkend s AS party a Miss Vietnam

4. července 2014 v 0:06 | Mei |  OTHERS
Musím říct, že to byla celkem fuška a asi tak 14 dní před tím jsem už zmatkovala, čemu dám přednost a jak to celé udělám. Jet do Brna na AS party nebo se chytit skvělé příležitosti dělat PR pro Miss Vietnam? No, musím přiznat, že ta Miss pro mne byla větší výzvou než tančení na party, na jejíž zařizování jsem se tentokrát ani drobet nepodílela a málem jsem neměla ani moc informací o tom, jak to bude probíhat, kde budeme bydlet a podobně. Nakonec jsem se díky svému super kámošovi Zdeňkovi rozhodla, že mohu stihnout obojí, když pojedeme do Brna autem a v takový čas, že sice nestihneme začátek AS Party, ale stihnu být na obou akcích za sebou. Mezitím následovalo zjišťování toho, jak to máme dohodnuté s bydlením a naskládání do auta takového počtu lidí, aby nám všem cesta vyšla co nejlevněji.

Jak to teda začalo? Vstávala jsem v 6 hodin, a musím říct, že jsem se ani moc nevyspala den před tím a pak jsem nějak nemohla usnout, takže po 4 hodinách spánku jsem se ráno nalila zeleným vietnamským sypaným čajem a vyrazila na Kladno, kde jsem chytla ranní deštík, no řekněme rovnou slejvák…. Potom přestup na pražský bus, přestup na Dejvické na metro, směr Muzeum, přestup a směr Kačerov, další slejvák, a busem na Sapu. Tam ještě najít, kde že je to ono místo, kde se casting na Miss Vietnam ČR koná. Ale sláva, moje orientace po Sapě se za poslední měsíc velmi zlepšila. :D

Na castingu jsem poznala spousty skvělých nových duší a viděla se se spoustou starých známých človíků. Chopila jsem se svého "řemesla" a hned jsem vyzpovídala soutěžící a jak na papír, tak do noťasu, jsem hned sázela jednu poznámku za druhou. Ovšem promenáda v plavkách, což byla poslední disciplína, skončila celkem pozdě. V 16:10. Nooo, měli jsme ale sraz na Florenci na odjezd do Brna v 17:00, takže jsem rychle sebrala svých 5… no spíš tak cca 15 švestek… a mastila jsem si to na autobus. Za u dobu, co jsem trávila na castingu, se venku oteplilo asi tak o 10 stupňů. Naštěstí mi jel hned autobus a tak jsem na Florenc dorazila akorát za 5 minut 12. Cesta do Brna byla celkem pohodová, psala jsem po cestě článek o castingu Miss Vn…vše ok, až na můj bolavý přesezený zadek.


A konečně party!!! Tedy, na to, že jsme dorazili asi o hodinu pozdě, bylo v klubu cca 5,5 lidí. To přeháním, ale tak co… prostě ale méně, než jsme zvyklí z Prahy. U karaoke se střídaly dvojice a za nimi se vždy pohupovalo pár jedinců. Až při taneční části se to zvedlo a vypadalo to tam celkem naplněně. Ovšem to by nesměli dorazit páni poliši (jak jim říká moje maminka). Údajně tu mají každý víkend zátahy a shánějí nezletilé obětní beránky, aby jim mohli dát dýchnout. Myslím, 2 auta… Chvíli zevlili uvnitř a pak si vytáhli asi tak 60% klubu ven. Dlouho trvalo zvědavcům, kteří už měli občanky zkontrolované, než se vrátil zpátky na parket a vůbec do klubu. Mezi tím přišel můj milovaný ztracený Jackie Čan :D … můj ztracený syn, kterého jsem neviděla cca rok. Konečně, šťastné shledání s Jackiem Tranem :P Tak jsme pokecali a podobně, ale to nikoho asi moc nezajímá :D Ale co jsem ještě chtěla říct… v tom klubu byla taková sauna. Neměli klimošku, jen jeden celkem velkej, ale celkem na nic, větrák, u kterého pořád někdo zevloval - hlavně já a Sabča.

V půl 3. jsme konečně akci ukončili a nasedli na bus, který jezdil jednou za hoďku. Udělali jsme si zastávku na brněnském autobusovém nádraží na nudle v nonstopáči a pak jsme si to pěšky štrádovali do bytu, kde jsme přespávali. Mezitím se od nás oddělili naši vietnamští kámoši, kteří byli v klubu taky až do konce… a ne, nesenzámili jsme se s nima až tam v Brně. ;)


Noc… nejdříve jsem spala v grupáči ve 4 na jendé celkem ne moc velké posteli. Ovšem opravdu nesnáším polohy v pozici prkno, čili uplně rovné, takže potom, co jsem se po 3 hodinách vzbudila, jsem sebrala spacák a šla se zkroutit na zem. Sice byla tvrdá jako šutr, ale přežila jsem.

Ráno jsem se se Sabčou a JDCm sebrali a jeli jsme 3 stanice trolejbusem do jakési vietnamské tržnice, připomínající zmenšenou Sapu. Tam jsme navštívili část ze svých vietnamských přátel a posilnili jsme se úžasnou hovězí Pho…. Už je to mco dlouhý, tak přeskočim na cestu domu…

Zdeněk se potřeboval stavit na Vysočině, dát něco prarodičům, a pak chtěl vyfotit u domu, kde jako malý bydlel… v Přibyslavi. Tam jsme objevili dětské hřiště a hlavně pouť!!! Takže jsem se se Sabčou svezly na jedné "hlavodolové" brutální atrakci, kde jsme si posílily paže, a Sabča i žaludek, a po krátké procházce mezi stánky a atrakcemi jsme se vydali na další kus jízdy směr Praha.


V Praze jsme vysadili půlku posádky, v Kladně JDCho a pak jsem byla zavezena do "domove, sladký domove!" Můj velký plán jít hned psát bohužel nevyšel, neboť u nás byl na návštěvě brácha, který přivezl na týdenní prázdninový pobyt mou 13letou "ještě ne moc pubertální" neteř. Tak jsem aspoň jedla a pak do cca 1 v noci upravovala článek o Miss Vietnam a další věci týkající se AsianStylu. Ale když jsem se po tomto náročném víkendu konečně dostala do postele, moje noc byla dlooouháááá!!!

 

Co je pro mne AsianStyle?

13. června 2014 v 19:52 | Mei |  OTHERS
Víte, AsianStyle. Někdo je vděčný za to, co pro lidi děláme a můžete si říkat, co chcete, děláme a dost. Všichni tady píší dobrovolně a snaží se lidem přinášet ty nejzajímavější a nejnovější informace a přiznejme, že celkem hromadu. Pak jsou tu lidé, co to kritizují, a kritikou nešetří, a přitom jsem se nikdy nedoslechla žádný pořádný opravdický vážný důvod. Ano, ze začátku se nesly nějaké zvěsti, že chceme být snad něčí konkurencí, což ani náhodou, my se přeci zaměřujeme na jihovýchodní Asii všeobecně a nic jako AsianStyle tu nikdy předtím nebylo. Pak se objevovaly názory, že lidé z AS (zkratka pro AsianStyle) jsou namyšlení a myslí si, že jsou něco více. Jak bychom si to mohli myslet, když nás nikdo jako žádné hvězdy neopěvuje? Ano, možná máme ten hřejivý pocit, že děláme něco pro ostatní a jsme rádi, že můžeme lidem ukázat to, co nás baví, co se nám líbí a co je nám milé. Máme hezký pocit z toho, když naše články někdo čte a líbí se nebo když lidé přijdou na naše akce, a rádi o tommluvíme - jak by taky ne, když u toho občas trávíme celé dny a zasahuje to do našich životů - ale opravdu to nikdo z nás nedělá kvůli jakési slávě. Mluvíme o tom, opěvujeme to, jsme na to pyšní a nebojím se říci, že právem, ale jsme celé dny schovaní za monitorem, kde ťukáme prsty do klávesnice a vaříme mozky, když vymýšlíme námět na zajímavý článek nebo na vylepšení webu atd...


Nebojím se říci, že AS je skvost. Pro mne ano. Jsem pyšná na ty desítky lidí, kteří někteří více a někteří méně, píší články, dělají rozhovory, vymýšlejí a připravují akce a snaží se, aby tento projekt fungoval a vydržel. Musím se přiznat, že jsem si nikdy nemyslela, že to dotáhneme tak daleko. Víte, ty dny, kdy jsme si volali přes Skype a vymýšleli, jak bude vlastně celý koncept webu vypadat, když si na to vzpomenu, je to jakoby to bylo strašně dávno, protože jsme od té doby udělali obrovský krok vpřed. Nikdo z nás si nemyslel, že budeme někdy pořádat akce. První plán byl pouze web, ale pak přišla první nabídka, přijali jsme ji a měla úspěch. A tak se nám to zalíbilo.... a budu mluvit za sebe, mne to baví. Vlastně do klubů moc nechodím, ale na tohle se vždy těším a odcházím s dobrým pocitem. A jak šel čas, spolupráce za spoluprací.... kdo by to byl řekl, že se z AS po roce stane občanské sdružení, které si dává za úkol rozšiřovat v Čechách a na Slovenku východoasijskou kulturu.

Uf, to jsem pěkně odbočila... takže, vraťme se ale k základní otázce. Co je pro mne AsianStyle? Jsem si jistá, že nebudu mluvit jen sama za sebe, ale i za další lidi, kteří do tohoto projektu dali mnoho svého času, úsilí a miliony myšlenek, když řeknu, že AsianStyle je pro nás něco jako dítě. Naše dítě, které pipláme, vychováváme, dáváme na něj pozor, jsme hrdí na jeho úspěchy a přejeme si, aby bylo oblíbené. AsianStyle je kus života. Možná se to může zdát přehnané, ale je to tak.

Kdyby AS nevznikl, přidávala bych své oblíbené interprety, herce a další blbiny maximálně tak sem na blog, i když spíše věřím, že bych se na to spíš brzy vyprdla. :D Nikdy bych neožila svůj reportérský/redaktorský sen a malinkaté zkušenosti, které jsem nabrala během střední školy při novinářském kroužku a přispívání do Kladenského denníku... a hlavně, NIKDY BYCH NEPOZNALA TOLIK SKVĚLÝCH A ÚŽASNÝCH LIDÍ.

Na závěr bych asi chtěla říct ještě jednu věc - AsianStyle je pro mne komunita lidí se zájmem o asijské země a jejich kulturu a veliká hromada pilných a nadaných bytostí. A i když se někdy najdou nešvary, chci všem, kteří se na životě AsianStylu podílejí a živí jej, aby jeho srdce tlouklo, a doufám, že tlouci bude ještě hodně dlouho, ohromě poděkovat!!!



ASIAN STYLE

9. prosince 2012 v 23:05 |  ČLÁNKY
LIDIČKY, JE TU NOVÁ STRÁNKA O ASIJSKÉ KULTUŘE, HUDBĚ, FILMECH, MÓDĚ.... PŘIDEJTE SE I VY



WEB BUDE SPUŠTĚN 16.12.2012 ve 20:00


ZATÍM SE MŮŽETE PŘIDAT NA FB STRÁNKY ZDE


 


Yu Boya a Zhong Ziqi - příběh spřízněných duší

22. října 2012 v 17:32 | Mei |  cinaČLÁNKY



Yu Boya byl slavný hudební mistr v dobách jara a období podzimu. Když byl mladý, byl ochotný učit se a navštěvoval učitele Lian Chenga. Po třech letech učení už měl dobrou znalost dovedností ve hře na hudební nástroj. O několik let později jeho dovednosti dosáhly poměrně vysoké úrovně. Stále ale cítil, že některé věci, které na něj hluboce působily, neodkáže přesně vyjádřit. Jeho učitel mu řekl, že by tedy mohl jít k jeho učiteli, který by Boyovi ještě mohl s jeho hudbou pomoci. Vzal Boyu lodí na penglai ostrov, příbytek nesmrtelných, který je na východním čínském moři. Když tam dorazili Lian Cheng řekl Boyovi ať čeká, že dojde pro svého učitele. Pak s lodí zmizel. Boya čekal a čekal, ale jeho učitel se nevracel. Uběhlo několik dní. Jeho srdce bylo plné smutku. Tekoucí voda, létající rackové a klid, to vše zdá být ideální pro smutnou melodii. Začal tedy hrát. Náhle zjistil, že jeho hudba dostala další výraz. Ukázalo se, že jeho učitel ho tam nechal samotného schválně, aby ho nechal najít inspiraci v náručí přírody.







Další články


Kam dál